První písemná zpráva o podkrkonošské obci Bozkov pochází z roku 1356. Tehdy Havel Húba z Lemberka daroval klášteru Hradiště nad Jizerou kus lesa, ve kterém mniši založili farnost u Panny Marie v Bozkově.
Koncem 14. století patřil Bozkov k navarovskému panství Valdštejnů, jehož dalšími významnými držiteli byli Smiřičtí ze Smiřic a od roku 1622 i sám Albrecht z Valdštejna. Co by úhradu za vojenské pohledávky získal Bozkov v roce 1635 hrabě Mikuláš Des Fours.
V držení tohoto rodu zůstal Bozkov do roku 1748, kdy bylo semilské panství i s Bozkovem prodáno hraběcí rodině Caretto - Millesimo. V roce 1824 získali Bozkov sychrovští Rohanové. Roku 1923 byl Bozkov povýšen na městys.
První písemná zmínka o škole a učiteli sahá až do roku 1749. Nynější školní budova byla předána do užívání v květnu roku 1876. Za svou existenci prošla mnoha proměnami, ale stále slouží svému původnímu účelu. Kvalitní vedení a péče věnovaná obecné i mateřské škole je i důvodem k setrvání mladých rodin s dětmi v obci.
K historii Bozkova patří i Sejkorská kaplička, která se stala poutním místem. V jejím sousedství se nachází známá Masarykova vyhlídka, odkud je úchvatný pohled na Kozákov, Bozkov i na část Krkonoš. Právě z těchto míst se rozhlížel po krásách českých prezident T.G.Masaryk při své návštěvě Semil.
Málokdo ví, že páter Chvála v Raisově románu Zapadlí vlastenci, je vlastně bozkovský rodák Josef Alois Kouble. Vypovídá o tom pamětní deska na domě č.100 (dříve u pana Václava Lampy), kde se tento kněz dne 3. srpna 1825 narodil.
Vedle humoristických statí neopomíjel ani další slovesnou tvorbu. Napsal např. sbírku epigramů "Zrnka české soli" a podařilo se mu zachytit nářečí Podkrkonoší v době, kdy opravdu žilo, naplněné rázovitými slovy, obraty a rčeními.
Mapoval oblast od Držkova po Vrchlabí a od Semil po Příchovice. Páter Kouble patřil mezi vlastence, jejichž jména skutečně zapadla. V minulém století pomáhali udržet mezi lidem český jazyk a plnily svou vlasteneckou funkci.
